Tik tak tik tak…

A dny běží.

Rozeznáš mou vůni stěží.

Stěžuješ si, že tě bodám.

Roztoužený,
že tě zničím…
A že pro mě nejsi ničím.

Jmenuji se Draco Malfoy, je mi 26 let a jsem nejmladším právním expertem soukromé firmy Pilliwickle, Pilliwickle a Twitch. Výška 172 centimetrů, váha 61 kg. Už tři a půl roku žiji v jednom domě s Harrym Potterem. Vypadá to jako bláznovství, ale není. Myslím, že mohu říct, že náš vztah je oboustranně naplněný a že se oba cítíme spokojení.

Tak trochu jsem doufal, že dnes večer zůstaneme doma, ale když chce Harry někam vyrazit, rozhodně mu nebudu kazit zábavu. Mám ale chuť být s ním… A jsem zvědavý, jak se nám večer v klubu vydaří. Thomas a Finnigan se snaží dost zoufale předstírat, že jsou svobodomyslní a klape jim to, ale většinou jim to vydrží tak maximálně dvě hodiny. Pak si vyčtou všechno, co si kdy provedli, dva týdny spolu nemluví a pak spolu zase vlezou do postele. Nějak mi v tom jednání chybí logika.

A Harry, když se toho chce účastnit, je pravděpodobně sadista.

Ne, že by mi to vadilo.

A pak je tu Martin. Myslím, že je čas najít si někoho… přizpůsobivějšího. Nečekal jsem, že vysoce postavený člověk s manželkou a dvěma malými dětmi by si na mě mohl dělat nějaké nároky. Ale to, co mi v noci říkal… trochu mě to vyděsilo.  Nemám rád patetické výlevy. Nemám rád, když se mě někdo pokouší omezovat nebo dokonce chce, abych se kvůli němu změnil. Směšná představa.

I v tomhle je Harry perfektní. Neplýtvá slovy. Obvykle ví, co chce a neplatí to jen o sexu.

Dokáže jít přímo k věci. A dokonce i hádky s ním jsou tak trochu jako příval nové energie. Vtipné a osvěžující. Téměř lituji, že se hádáme tak málo.

Dnes večer budu lepší než obvykle. Budu tak nádherný, že se každému zatočí hlava. Budu tak přitažlivý, že po mně budou všichni toužit. Dnes budu dokonale chladný, bezchybně půvabný.

Ne proto, že bych si to plánoval. Cítím to v krvi. Znám ten pocit. Je nebezpečný… pro mě i pro ostatní…  Ale jako všechno, co je nebezpečné, je i tohle… fascinující…

Doufám, že se těšíš na dnešní večer, Harry.

…………………………………………………………………………………………

„Tohle určitě nemyslíš vážně, Harry!“

Draco přejede Seamuse nečitelným pohledem a odvrátí se.

„Ty jsi ho vzal sebou?“ Dean se na rozdíl od Seamuse alespoň snaží mluvit potichu. Pokrčím rameny. „A proč ne? Navíc i kdybych třeba nechtěl, těžko mu v tom můžu zabránit.“

„Nenamáhej se, Pottere.“ Draco si bezděčně upraví vlasy. „Stejně nechápu, jak si můžou tihle myslet, že bych se chtěl bavit s nimi. Směšné.“

Pravda je, že na veřejnosti si vždycky s Dracem udržujeme odstup. Sleduji, jak se barman okamžitě obrací k němu, přestože Seamus čeká na svůj koktejl. Byl tu s Deanem o něco dřív než jsme dorazili, ale Draco na sebe prostě umí strhnout pozornost. Je to něco v něm.

Něco nepopsatelného.

V příštích pěti minutách už s Dracem zaníceně diskutuje o specialitách podniku a při míchání jeho koktejlu ukazuje to nejlepší, co umí. Draco se na něj usmívá a přiměřeně jeho dovednosti obdivuje. Je mi jasné, že tohle tedy bude zajímavý večer.

„Perfektní,“ ucedí Seamus.

„Neblázni,“ tiší ho Dean. „Přece si nenecháš zkazit večer tím, že je Malfoy tady. Vždyť jsi ho slyšel… Ani s námi nepromluví.“

„To ani nemusí,“ odsekne Seamus.

Dean obrátí oči v sloup. „Tak to nedramatizuj.“

Mlčky je sleduju a přemýšlím, proč jim vlastně chci pomáhat. Draco má asi pravdu v tom, že se k sobě nehodí. Ale hodíme se k sobě snad my dva? Jen stěží. A přece… skoro se nehádáme a někdy… někdy mám pocit, že jsme spolu možná dokonce šťastní. Hermiona tvrdí, že jsem jediný, kdo stále ustupuje. Říká mi: „Já tě nepoznávám, Harry.“

Nebo třeba: „Je tohle vážně to, co chceš?“

A já se možná bojím přiznat jí, že má pravdu. Že chci něco víc.

Nebo se možná bojím říct… Já nejsem ve skutečnosti tak svatý, jak si všichni myslí.

A tohle mi docela vyhovuje. Ta volnost a otevřenost. Žádné podezřívavé pohledy, kterými Seamus stále sleduje s kým se Dean zrovna baví, žádné vysvětlování, žádné otázky.

Kam jdeš? A s kým?

Prostě absolutní porozumění, protože Draco si může dělat, co chce… ale já můžu taky.

A výčitky neexistují. Omyly se dají sdílet. A v každém případě je mi s ním fajn. A teď vůbec nemyslím na to, když spolu spíme, ale na všechno ostatní.

Takže možná bych měl nechat Deana se Seamusem, ať si to vyřeší sami, ale v jejich podání je to jako jeden nekonečný spor. Asi vážně… mám potřebu neustále něco zachraňovat.

Ani nevím proč.

Možná bych je měl nechat být. Dát si pár skleniček a trochu se bavit.

To je rozhodně dobrý nápad.

Proto jsem tu.

Večer pokročil a Seamus je ještě pořád uražený. Draco tančí s přitažlivým klukem s černými vlasy po lopatky. Je na ně hezký pohled. Draco rozhodně umí tančit. Je jedno kdy, kde nebo s kým. Je v tom zase… něco, něco, co k němu přitahuje pohledy lidí kolem. I můj. Nemyslím, že by to vnímal. Má rád hudbu. Tak rád, že dokáže zapomenout na to, co je realita.

Dávám jim maximálně deset minut. Pak po něm ten kluk vyjede.

Objednávám si další víno a konečně se dokážu odpoutat od nabručeného Seamuse a ostatních. Jsem příjemně vzrušený a mám chuť flirtovat. Určitě za to může alkohol a pohled na Draca, který je… inspirující.

Už předtím jsem zahlédl u jednoho stolku s přáteli takového rozkošného plavovlasého kluka. Potěší mě, když zjistím, že se na mě dívá a usměju se. Nejspíš na to čekal, protože se zvedne a přijde ke mně.

„Ahoj, můžu si přisednout?“

„Jasně. Jsi tu s přáteli?“

„Hmm. Jako ty.“

Další alkohol a povrchní konverzace. Jmenuje se Louise. Po chvíli ho vyzvu k tanci.

Je skoro tak vysoký jako já a bez zábran se ke mně na parketu přitulí.

„Bál jsem se, že možná na někoho čekáš,“ šeptá mi.

„Možná jsem čekal na tebe,“ směju se.

Smějeme se oba.

„Ten blonďák patří k tobě? Je dost sexy.“

„Je. A ví to o sobě, věř mi.“

„Chápu. Skoro škoda, že není můj typ…“

„A kdo je tvůj typ?“

„Samozřejmě že ty.“

„Takhle mi lichotíš už po dvou skleničkách?“

„Oba chceme sex, ne? Tak si to můžu dovolit.“

Přitisknu rty na jeho krk. Je mi sympatický a tak kývnu. „Myslím, že jsi dokázal vystihnout situaci.“

„Perfektní,“ přejede dlaněmi po mých zádech. „Chceš to dělat hned?“

„Nemusíme spěchat.“

„Takže ještě lepší,“ konstatuje a přivine se ke mně.

„Tohle je totiž vážně příjemné, Harry.“