Jak chutná déšť I.
Kiss the rain…
Cause I'm
Tryin' to explain
Somethin's wrong
Ya just don't sound the same
Why don't you
Why don't you
Go outside
Go outside
Ten divný pocit, který měl už od jejich první schůzky, ho neopouštěl. Bylo to prostě úplně jiné než s Blaisem nebo Patrickem. Harry byl jiný. Bylo těžké pochopit, jaký vztah to vlastně udržují. Byl to jistě vztah plný tolerance, protože na sebe navzájem měli jen velmi málo času. Takže se nevídali často. Pak tu byla všechna ta tajemství. Draco nechtěl opakovat své chyby a z předchozích vztahů si odnesl nedůvěru a neklid. Nemohl se Harrymu svěřit s některými věcmi… byli příliš rozdílní. A Harry o sobě skoro vůbec nemluvil.
Jenže teď se blížily Vánoce. Za oknem panovala chladná šeď, prosvětlená množstvím drobných světel. Draco kreslil prstem hvězdy na zamlžené sklo. Přemýšlel o lásce, jako poslední dobou tolikrát. Nějak nevěděl, jestli vůbec dokáže milovat stejně jako poprvé. Že to s Blaisem nefungovalo a ani fungovat nemohlo, věděl dlouho předtím, než se rozešli. Ani jeden z nich se nechtěl podřizovat. Blaise žárlil na všechno, čím Draco byl, na všechno, co dělal. A Draco zase nemohl snést Blaisův přístup k životu. S Patrickem to zase všechno bylo extrémně intenzivní. Draco prožíval chvíle opojení a zamilovanosti, o které ani nevěřil, že by mohla existovat, měl pocit, jako kdyby se celý svět zahalil do narůžovělé mlhy.
Jejich první polibky byly impulzivní a vzrušující a první sex s Patrickem byl prostě báječný.
Ale jak Blaise, tak Patrick dávali najevo zájem. V podstatě neustále. A byli nablízku, někdy až příliš. Ale tak to mělo být. To oni chtěli jeho.
Bylo to tak správné.
Ale Harry se nikdy neozval jako první. Nemluvil o tom, co ho těší, ani o svých snech. Draco nevěděl nic opravdového o jeho životě, o jeho tajném strachu (každý nějaký takový strach přece má) a nedokázal ani poznat, co si Harry myslí. A dost možná, že Harry Potter ani žádné sny neměl. Po Voldemortově smrti možná ztratil jeho život pevný smysl a nic dalšího jej nemohlo naplnit. Ale Draco vždy věřil ve sny, bláznivé a pohádkové sny. Sám snil rád, už jako malý chlapec utíkal do samoty svých kouzelných snů. Ale Harry Potter neměl takové sny. Přál si jen obyčejný život. Nebo možná ani to ne. To Draco nevěděl. A nevěděl ani, jak to má chápat.
Kiss the rain…
Keep in mind
We're under the same sky
And the nights
As empty for me, as for you
Kiss the rain…
Draco cítil samotu všude kolem sebe. Naplňovala každý milimetr jeho bytu, každý milimetr jeho světa, jeho života, jeho samého.
Po nocích bloudil opuštěným městem, zatímco všichni lidé dávno spali vedle svých milovaných. Draco ale spal špatně.
Už celá léta ho trápily děsivé noční můry a tak před spánkem utíkal. Zdálo se mu o všem. Zdálo se mu o katastrofách, které se pak skutečně do tři dnů staly. Zdálo se mu o lidech, kterým říkal přátelé a kteří se k němu otočili zády, když potřeboval jejich pomoc. Zdálo se mu o rodičích, kteří mu v těch snech opakovali, jak moc ho nenávidí a o milenkách svého otce, které byly tak staré jako on a vysmívaly se jeho bezmoci. Zdálo se mu o dětství, kdy se vracel zpět do Malfoy Manor, jehož obrovské oživlé stíny se bavily jeho hrůzou. Zdálo se mu o Blaisovi, který na něj křičel nadávky a zdálo se mu o Patrickovi, který mu se sladkým úsměvem v těch snech šeptal, jak ubohý je, když si myslel, že by mu mohlo jít o něco víc, než o Dracovo rozkošné tělo.
A někdy se mu zdálo i o Harrym a o tom, že ho třeba ztrácí a nemá o tom ani tušení. Probouzel se do tmy, se zoufalstvím se natahoval k oknu, ze kterého vanul chlad a díval se na pramínky deště, co padaly z černého nebe a v nekonečných ozvěnách bušily do střech domů. Psal Harrymu básně, které mu ale nikdy nedal číst. Byla to slova příliš prosycená tím dlouhým zoufalstvím a otázky, které těmito slovy pokládal, nebyly příjemné. Nějak věděl, že mu na ně Harry stejně nechce dát odpovědi, a tak si je nechával pro sebe, pečlivě ukryté na dně své duše.
Chybím Ti?
Zapomeneš někdy na Justina?
Chceš vůbec být se mnou?
Věříš mi?
•
•
•
Hello...
Do you miss me?
I hear you say you do
But not the way I'm missin' you
Kiss the rain...
And you'd fall over me
Think of me
Think of me
Think of me
Only me
A ty otázky tu byly i teď. Otázky a jediná jistota v jeho životě – že se úplně všechno vymyká jeho kontrole. Pocity a život a přání a změny a myšlenky. Nemohl si koupit nic, co by dokázalo zahnat tu samotu, která ho propalovala zevnitř jako žíravina. Nemohl udělat nic, aby se jeho otec vrátil domů. A nemohl udělat nic, aby jeho matka zůstala sama sebou. Květiny ve velkých průsvitných nádobách ztrácely život i přes všechnu péči, kterou jim dal a Pansy, jediný člověk, který mu rozuměl, se provdala a odstěhovala se někam do Irska. Už ani jí nemohl být na obtíž.
A Harry měl svou práci, ve které chtěl být nejlepší a své vlastní tajnosti, o kterých nemluvil.
Máš rád déšť?
A co tvé sny?
Jsi ke mně upřímný?
A chci vůbec, abys byl?
•
•
•
Kiss the rain…
Draco uslyšel zvonek u dveří a ještě pohledem zkontroloval pokoj. Všechno bylo perfektní. Stůl prostřený hedvábím, sklenky vyleštěné a talíře obroubené stříbrnými lístky. Svíce hořely klidným plamenem. Jídlo bylo připravené a šampaňské vychlazené. Nikde ani smítko, vánoční stromeček perfektně a pravidelně ozdobený velkými skleněnými koulemi různých barev a třpytivými vánočními řetězy. Draco se ještě v zrcadle ujistil, že vypadá dokonale a otevřel dveře.
„Ahoj, nejdu moc brzo?“
„Ne, jsi tu v pravý čas. Právě jsem skončil. Dáš si něco k pití?“
„Snad bych mohl…“
„Samozřejmě. Co ti můžu nabídnout, Harry?“
„Co budeš pít ty?“
•
•
•
Jsi rád, že tu jsi?
Bojíš se mých snů a proto se vyhýbáš mým otázkám?
Víš, co pro mě znamenáš?
Slyšíš mě vůbec?
Slyšíš mě, Harry, lásko?
Slyšíš mě?
•
•
•
A/N: V povídce jsem použila úryvky z písně Kiss The Rain od Billie Myers, která mě inspirovala.
Komentáře
Přehled komentářů
Jistěže líbilo, jen jsem si říkala, co všechno v onom vztahu mají a nevidí či nechtějí vidět.
Poslední větu jsem aplikovala všeobecně. Do té doby se musí spokojit, s tím co mají. :-)
RE: Slyšíš mě?
(Alexis, 3. 3. 2009 19:41)Tvůj komentář mě poněkud zmátl... :) Přesto, díky moc. :) Doufám, že se toto malé dílko líbilo. :)
Slyšíš mě?
(Mmemorin, 2. 3. 2009 16:25)
Slyšíš mě?!
Ne…
Vztah o prázdnu, třebaže by si mohli být blízcí. Snad se poválce vše změnilo a Harry neumí otevřít ty zaslepené oči… nebo vidí, ale prázdno nedovoluje.
Možná jednou pochopíme, že stíny v nás, jsou jen nepřítomností světla. Do té doby…
:) :) :)
(Akiko, 28. 2. 2009 14:28)Ach jo, chudák Draco. Když on je tak sladkej, prosím, ať jim to dobře dopadne T_T
RE: Fňuk...
(Alexis, 28. 2. 2009 13:04)Nechtěla jsem Tě rozesmutnit. :´( Ale třeba jim to klapne, co my víme... :) Líbilo se Ti to alespoň trochu?? (Lexie má veeliký smutný očička) ;)
Fňuk...
(Clemenza, 28. 2. 2009 12:20)Ach, je mi Draca moc ľúto... nezaslúži si ďalší pokazený vzťah a už vôbec nie s Harrym:(
:-)
(Memorin, 7. 3. 2009 10:51)