Šestý smysl - 1. část
Ten večer si to opravdu užíval. Žádné starosti, žádné dotěrné myšlenky, žádný smutek. Žádná samota. Nic v tu chvíli neexistovalo. Jen hudba a lidé kolem, kteří se bavili stejně dobře jako on sám. Už téměř zcela propadal známé extázi z tance a opojné atmosféry kolem, když mu někdo položil ruku na rameno. Otočil hlavu a jeho oči se setkaly s dvěma hlubokými tůňkami.
„Pottere?“
Nebyl ale ani zdaleka tak překvapený jako tmavovlasý mladík vedle něj.
„Malfoyi? Co tady proboha děláš?“ Barevné kužely světel tančily po stěnách.
„Já se tu bavím,“ rozhodil Draco výmluvně rukama.
„Co tu děláš ty?“
„Je to má oblíbená kapela,“ vysvětlil Harry.
„Moje taky.“
Harry sledoval Draca trochu šokovaně. Vypadal jinak. Vlasy měl stejně stříbrné jako kdysi, ale teď, když nebyly ničím svázané, bylo teprve poznat, jak husté jsou. Také střih byl jiný. Nejdelší prameny sahaly až k temeni, nejkratší končily kousek pod ušima. Kromě toho vidět Draca v černém kašmírovém svetru sice nebylo nic neobvyklého, vybledlé odrbané džíny si na něm ale Harry rozhodně nepamatoval.
„Neuvěřitelné, že jsme se tu takhle setkali,“ prohodil Draco.
„To rozhodně,“ souhlasil Harry.
„Na mudlovském koncertě bych tě opravdu nečekal.“
„Tak si to tak neber, Pottere,“ zasmál se Draco.
„Tváříš se, jako kdybys viděl přízrak.“
Mimořádně přitažlivý přízrak, blesklo Harrymu hlavou mimoděk.
„Je fajn tě vidět.“
Harry údivem otevřel pusu. „Co jsi to říkal?“
„Je fajn tě vidět.“
„Malfoyi, ty jsi opilý, ne?“
„Možné to je.“ Draco se znova zasmál. „Miluju koktejly a už jsem měl tři.“
Harry si nedokázal odpustit úsměv a mírně zavrtěl hlavou. Zdálo se, že Draco prochází opožděnou pubertou.
„Co kdybychom spolu zašli na mojito, až to tu skončí?“
Harry překvapeně zamrkal. Opravdu se nepřeslechl? Pozval ho teď vážně Malfoy někam na drink?
„Cože?“
„Ty jsi asi nedoslýchavý.“ Bylo opravdu divné vidět ho se smát. Opravdu smát. Vesele a klidně.
„Ne, to ne, já jsem jen… trochu zaskočený,“ vysvětlil Harry.
„To není nutné. Dlouho jsme se neviděli, takže…“
„Jasně, jen…“
„Ale Pottere, nebuď takový suchar. Neříkej ne! Zvu tě!“
„Dobře,“ rezignoval Harry.
„Mimochodem, bavíš se takhle často?“
Draco pokrčil rameny. „Podle situace. Bavím se rád, ale občas taky studuju. Když se mi zrovna chce.“
Tentokrát se zasmáli oba.
„No a …co říkají vaši na to, že chodíš mezi mudly a tak? Nemají s tím problém?“
„Pottere, kde žiješ?“ Draco přivřel oči. „Je mi pětadvacet. Vážně si myslíš, že nechám své rodiče, aby mi mluvili do života?“
„Nevím,“ Harry se ušklíbl a zaclonil si oči před zářivou záplavou světel. „U vás čistokrevných je možné všechno.“
Draco zavrtěl pobaveně hlavou a otočil se směrem k pódiu. Právě začínala nová píseň.
„Tak ukaž, co v tobě je, Pottere!“ křikl Draco a pak už se neohlížel. Harry ale zůstal jako přimražený. Takhle… takhle Draca vůbec neznal. Blonďák měl zavřené oči, jeho rty šeptaly bezděčně slova písně, vlasy mu létaly kolem tváří, tělo jako by přesně vědělo, jaký pohyb udělat v určitý moment. Žádná maska ve tváři. Tohle byl prostě on. Doopravdy.
Harry od něj nemohl odtrhnout oči. Věděl, že Draco je duchem někde úplně jinde. Jako by mezi ostatními lidmi jeho kůže slabě zářila. Barevná světla dál létala vzduchem, lidé tančili, kytarista na pódiu se opřel do strun, bubny zavířily…
Když konečně utichl nadšený potlesk a začala další píseň, otočil se Draco k Harrymu. Tváře měl zčervenalé a oči se mu třpytily.
„To byla má nejoblíbenější píseň,“ uvedl na vysvětlenou.
Harry se konečně probral. „To je vtip?“
„Ne, proč by měl?“
„Moje taky.“
Draco se zasmál. „Tak to máme konečně něco společného.“
„Na tak zvláštní pocit si budu muset zvyknout,“ řekl Harry.
Zbaveny tísně, plameny v náručí,
ospalý písně dokola nás mučí,
možná jsi víc než sám,
možná je múza kousek síly,
možná to číst chce dál,
ať tomu rozumíš.
„Ještě jednou, ano?“
Vrchní přikývl a obratem donesl další dvě sklenice.
„Už bych neměl pít,“ konstatoval Harry.
„Nejsem na to zvyklý.“
„Ale neříkej,“ Draco si podepřel hlavu, zamíchal brčkem nápoj a trochu usrkl.
„Zas tak svatý přece nejsi. Nebo ano?“
„Ne, ale Ginny nesnáší, když jsem opilý.“
„Moudrá to žena. Alkohol je velice nezdravý.“ Draco se usmál, vytáhnul brčko ze sklenice a zhluboka si lokl. „Jsem živým důkazem toho, jak špatně dopadají lidé, kteří pijí alkohol.“
Harry si prohrábl vlasy a kousnutím do rtu potlačil smích. Už takhle se po nich lidé dívali.
„Takže jste ještě pořád spolu?“ navázal Draco.
„Hmmm…“
Draco naklonil hlavu ke straně a pátravě se na Harryho zadíval. „Proč se u toho tváříš tak nešťastně?“
„Já?“ Harry se s trhnutím narovnal. „Já se netvářím nešťastně.“
„Tak to se mi asi něco zdálo.“ Draco zavřel oči.
„Ale kdybys o tom chtěl někdy mluvit, dej mi vědět.“
Harry zavrtěl hlavou. „Co takhle nějaké jiné téma?“
„OK,“ souhlasil Draco. „Výjimečně máš dobrý nápad. Tak mi třeba povídej, co rád posloucháš. To mě totiž opravdu zajímá.“
Po více než dvou hodinách zanícené debaty o hudbě a několika dalších koktejlech se Draco znovu rozesmál.
„Co je tu k smíchu?“ nechápal Harry, už dost dezorientovaný.
„Přece my,“ vysvětlil Draco. „Líbí se nám úplně stejné věci, posloucháme stejné skupiny, líbí se nám stejné pasáže textů… tobě to nepřijde zábavné?“
„Vlastně ano.“ Harry pokrčil rameny. „Jsi můj dokonalý protiklad. Nikdy by mě nenapadlo, že by nás něco mohlo spojovat.“ Draco si odhodil pramen vlasů z očí a usmál se.
„Tak to chce ještě jedno mojito.“
O další hodinu a půl později Draco odemykal jednou rukou dveře svého bytu, zatímco druhou podpíral Harryho.
„K-kam jdeme?“ zamumlal Harry, když ho Draco vtáhl dovnitř a rozsvítil.
„Ty jdeš pravděpodobně spát,“ oznámil mu Draco věcně. „A já si dám asi čaj.“
„Hmmm…“
„Harry? Vnímáš mě ještě vůbec?“
„Jo, je to f-fajn, teda chci říct, je mi fajn.“ Harry se zapotácel a Draco se ho neúspěšně pokusil udržet na nohou.
„P-promiň,“ zakoktal Harry.
„Nic se nestalo,“ Draco se lehce nadzvedl a usmál se. „Jsi v pořádku?“
„Jo,“ ale bylo by mi líp, kdybys mi teď řekl, že jsi mě sem přivedl, protože mě chceš.
Líbí se mu jenom holky? Chodí přece s Weasleyovou. A ta prokazatelně není chlap.
„No…“ Draco, už zase klidný, podal Harrymu ruku. „Tak vstávej, Spasiteli. Je čas jít do postele. Musíš se z toho vyspat.“
Harry se zachvěl a vyschlo mu v krku. Celý svět měl rozmazaný, ale Dracova slova v jeho hlavě bušila zřetelně jako kladivo.
Jít do postele… Ano… S tebou…
Harryho tělem se náhle rozlil báječný pocit a rozum se rozhodl vzít si na zbytek noci volno. Harry strhnul Draca pod sebe a najednou si připadal střízlivý až moc.
Ani nevěděl, jak tak rychle dokázal Draca zbavit svetru a rozepnout mu džíny. Zavřel oči a slyšel, jak mu srdce zběsile tepe, v kalhotách cítil nepříjemné napětí a bylo mu hrozné horko. Matně si uvědomil, že ho Draco objal kolem krku, rukou mu čechrá vlasy a jeho rty chutnají po medu. Zasténal, když se mu povedlo otřít o Dracův rozkrok. S největším sebezapřením se trochu nadzvedl, jen proto, aby jeho rty sjely po světlém těle níž. Když lehce vsál do úst jednu bradavku, Draco se pod ním prohnul do oblouku a zalapal po dechu.
„Harry!“
„Hmmm…?“
„Nechceš, abych ti ukázal ložnici? Mám tam nějaký gel.“
„Tak na co tu sakra ještě čekáme?“
„Já čekám, až se zvedneš.“
„Draco!“
„Ahh! Udělej to znovu!“
„Hmmm… Takhle?“
„Ano!“
„A co tohle?“
„Aaach… ne, to nemyslíš vážně, Pottere…“
„Mmmm.“
„Hned s tím přestaň!“
„…“
„Nebo ne… nepřestávej!“
„Tak už se rozhodni!“
„Nepřestávej, prosím…“
„Řekni to znovu!“
„Ne. Ach… Ještě!“
„Řekni to!“
„Ne-e!“
„Draco…“
„Harry, prosím, šukej mě.“
„Co jsi říkal?“
„Harry, prosím tě… víc… chci, abys mi to udělal…“
„Odkdy používáš taková slova, Draco?“
„To je poprvé, co se mnou jsi v posteli, jak můžeš vědět, jaká používám slova?“
„To je pravda. Aah… Draco, můžu?“
„Prosím tě, neptej se tak pitomě a dělej!“
„Tak můžu?“
„Proboha! Musíš!“
„Hmmm! Draco! Tak… tak těsný… och… to je…“
„Prosím tě zmlkni…“
„Jsi sladký…“
„Harry!“
„Ano-o?“
„Buď už konečně zticha a udělej mi to.“
„Jasně Draco.“
Harry zasténal, stiskl Dracova ramena a zavrátil hlavu. Po těle mu stékaly kapičky potu.
Bože… Úžasné! Nejlepší sex, jaký jsem kdy měl…
Draco padnul do bílých podušek a popadal dech. I jeho tělo bylo splavené potem, tváře měl červené a rty vlhké. Pomalu si odhrnul vlasy z čela.
Harry se opřel o ruce a chvíli se vydýchával. Pak padnul vedle Draca a potmě vyhledal jeho horkou dlaň.
Blonďák tiše zavrněl a přitiskl své tělo k němu.
„Jak je?“ zašeptal Harry.
„Uspokojeně. A ty?“
„Asi jsem v nebi.“
„Tam by ti tohle dělat nedovolili.“
„Hmmm. To máš asi pravdu. Takže myslíš, že tohle je spíš peklo a ty jsi ďábel převtělený v to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy viděl?“
„Prosím tě, Pottere, přestaň konečně žvanit nesmysly.“
Harry se usmál a naklonil se k Dracovi. Opatrně mu přejel prsty po hladké bledé tváři a zastavil se na rtech.
„Chtěl jsem ti jen říct, že chutnáš sladce.“
„Radši mlč a polib mě, ano?“
„Hmmm…“
„Dobré, Harry. Když jsme u toho, taky nechutnáš špatně,“ Draco se usmál a položil si hlavu na Harryho hrudník. „Pěkné tělo,“ zašeptal.
„Díky.“ Harry si uvědomil, že se červená.
Do ložnice vnikalo velkými okny skrz průsvitné závěsy stříbrné světlo zvenčí a z dálky byla slyšet projíždějící auta.
„Draco, chtěl jsem ti říct, že jsi opravdu tak… já nevím… asi nenajdu správné slovo, ale… Draco?“
„Draco!“
Harry se sklonil k jeho tváři. Dlouhé černé řasy se lehce kmitaly, dech byl tichý a pravidelný.
„Draco… ty jsi usnul?“ zašeptal Harry. Pevně mladíka vedle sebe objal a položil svou hlavu co nejblíže jeho. Víčka se mu za malou chviličku sama zavřela.
:)))))))
(Regila, 11. 10. 2007 10:07)