Šestý smysl - 2. část
Postele bílý, pocity smíšený,
potichu sílí, peklo je v přízemí,
možná jsi víc než sám,
možná je múza kousek síly,
možná to číst chce dál,
ať tomu rozumíš.
Bolest. Opravdu hrozná, nesnesitelná, tepající bolest, která trhala jeho hlavu na docela malinkaté kousíčky. Přesně to ho probudilo. Nespokojeně zasténal.
„Já jsem takovej debil…“ pomyslel si. „Jak to, že mi ani v pětadvaceti nedošlo, že alkohol se nemá míchat?“
„Už nikdy koktejly. Ale nebýt Draca nikdy bych je nepil, takže…“
„Počkat… Draco? Kde jsem? No, to je jedno, kde jsem, ale proč nemám nic na sobě?
No, nakonec to taky není divné, obvykle spím nahý, ale… bože… tohle jsem vážně všechno dělal, nebo se mi to jen zdálo?“
Harry si zoufale prohrábnul rukou vlasy a s dalším zasténáním padl zpět do postele.
Já se s ním vyspal hned první noc, co jsme se potkali!
„Ahoj! Jsi vzhůru?“
Harry vzhlédl. Draco vypadal opravdu dobře. Stál ve dveřích a usmíval se.
„Dáš si kávu?“
„Jo, rád.“ Harry se rozpačitě rozhlédl kolem. Draco se opřel o rám dveří.
„Všechno v pořádku?“
Harry mu pohled oplatil. Černé džíny a svetr v lila barvě? Proč ve všem vypadá tak… sexy?
„Naprosto.“
„OK,“ Draco se usmál ještě víc a odešel.
Harry na pár vteřin zavřel oči. „Takže to nebyl sen. Co si teď o mně asi bude myslet?“
Povzdechl si a rukou sevřel zmuchlané prostěradlo.
„Asi bude muset převléknout postel.“
Uvědomil si, že už se zase červená.
„Sladíš?“
„Obvykle jo, ale dneska udělám výjimku.“
„Dobře.“ Draco mu nalil kávu. „Chceš snídat?“
Harry prudce zavrtěl hlavou a hned vzápětí toho zalitoval. Draco se rozesmál.
„Co je vtipného na tom, že je mi zle?“ Harry se zatvářil uraženě.
„Promiň,“ Draco pokrčil rameny a posadil se k němu. „Jsi roztomilý.“
Harry se znovu začervenal.
„Draco?“
„Hm?“
„Chtěl bych tohle udělat někdy znovu.“ Což je dost špatné, vzhledem k tomu, že bych se teď měl utápět ve výčitkách a co nejrychleji na tohle zapomenout. Místo toho mám ale spíš chuť…
Draco si podepřel hlavu a něžně se na Harryho zadíval. „Podvádíš takhle Ginny často?“
„Ne. To je poprvé od té doby, co jsem se k ní vrátil.“
„Takže to byl jen takový… úlet?“ Draco přimhouřil oči.
„Ne. Vlastně… kluci se mi líbí mnohem víc než holky. Pár jsem jich měl, než jsem se k Ginn vrátil.“
„Ale to už je...“
„Tři roky.“
Draco si zastrčil vlasy za ucho. „To vysvětluje, proč jsi byl včera tak divoký.“
Harry měl pocit, že mu tváře tím červenáním asi brzy shoří. „O-omlouvám se.“
„To nemusíš,“ odpověděl Draco vesele. „Nespoutaný sex je stejně nejlepší.“
Harry ucítil, jak se mu ze srdce odvalil obrovský balvan a konečně se trochu uvolnil.
„Takže… ty jsi gay?“
Draco kývnul a osladil si kávu. „A ty? Jestli se ti líbí muži víc než ženy, proč jsi potom začal zase chodit s vever… Weasleyovou?“
Harry chvilku soustředěně míchal černou voňavou tekutinu v šálku.
„Jsem Harry Potter, nestačí to?“
Draco povytáhl obočí.
Harry se křečovitě ušklíbl. „Spasitel světa. Copak můžu být gay?“
„Harry, ty jsi blázen,“ odpověděl mu Draco zcela vážně. „Nikdy jsem nemyslel, že zrovna tobě bude záležet na mínění ostatních.“
„Nejde jen o ně,“ oponoval Harry. „Jde taky o Ginny. Nemůžu jí tohle udělat. Miluje mě a věří mi. A já ji mám hrozně moc rád. Nechci jí ublížit. Nemluvě o tom, že Ron by se mnou víckrát nepromluvil.“
„Lidé se mění,“ konstatoval Draco.
Harry kývl a usmál se. „Jo, třeba ty ses změnil skoro k nepoznání.“
„Ano?“ Draco zvedl hlavu.
„Vypadáš… jak to říct… uvolněněji.“
Draco se rozesmál. „Ty jsi vážně občas vtipný!“
„A taky se chováš jinak,“ pokračoval Harry.
„A je to dobře nebo špatně?“
„Dobře,“ usoudil Harry bez zaváhání.
Dracovi se znenadání zaleskly oči a jeho tváře nabraly lehce růžový nádech.
„Díky, Harry,“ zašeptal, naklonil se k němu a lehce ho políbil.
Rozum, který právě vedl dlouhou diskuzi s hormony na téma nevěra, láska a sex, se rozhodl to vzdát a rezignoval na vedoucí post v Harryho těle.
Jako by si ani neuvědomoval, co dělá, přitáhl si křehkého blonďáka do náručí a polibek prohloubil.
Draco se nebránil. Když se od něj Harry konečně odtrhl, oba lapali po dechu.
„Počkej, takhle ne,“ zavrtěl Harry hlavou, když se k němu Draco znovu sklonil.
„Proč? Co se děje?“
Harry neodpověděl, ale natáhl se pro svůj šálek. Dopil kávu a odstrčil porcelán stranou.
„Můžem.“
Draco si opřel hlavu o Harryho rameno. Harry mu prohrábl vlasy a omluvně se usmál. „Asi budeme potřebovat sprchu.“
Draco souhlasně přimhouřil oči. „Je pozdě. Ještě nemáš hlad? Mohl bych udělat něco k obědu…“
„Takže ty vaříš?“ zašeptal Harry pobaveně a mezi rty stisknul Dracovo ouško.
„Ach… Jasně. Nemyslíš si, doufám, že funguju na sluneční baterie nebo tak něco?“
„Vypadáš dost étericky…“
„Beru to jako kompliment, souhlasíš? Malfoyové mají mezi svými vznešenými předky i víly.“
„To vysvětluje, proč jsem tě prostě musel znova mít.“
„Ale ten stůl byl docela tvrdý. Budu mít modřiny…“
„Tak si dáme tu sprchu, ne?“
„Měl bys jít,“ zašeptal Draco. Harry si s povzdechem prohrábl vlasy a opřel se o dveře.
„Máš pravdu. Je hrozně pozdě.“
„Tvá milá už určitě šílí strachy. Vážně jí nechceš zavolat?“ Draco upravil Harrymu tričko a ten si ho okamžitě přitáhl blíž.
„To už je teď jedno. Jsem na odchodu, ne?“
„Hmm. Tak to bys mě možná mohl pustit.“
Harry Draca pohladil bříšky prstů po tváři a několik pramínků mu opatrně zastrčil za ucho.
„Asi ano.“
„Myslím to vážně, Harry,“ upozornil ho Draco jemně. Harry se usmál a dlouze Draca políbil. Blonďákovi se trochu zamotala hlava a přitiskl se k Harrymu pevněji.
„Měj se hezky, Draco.“
„Ty taky,“ Draco otevřel dveře a věnoval Harrymu úsměv. „Bylo fajn tě vidět.“
Když vešel do kuchyně, našel Ginny sedět u stolu s telefonem v ruce a očima zarudlýma.
„Jsi v pořádku?“ zašeptal.
„Harry!“ vstala tak prudce, až židle spadla na zem. Objal ji a přitiskl k sobě.
„Kde jsi byl?“ vzlykala. „Sháněla jsem tě všude. Volala jsem Ronovi i Hermioně, když ses v noci nevrátil. Sháněla jsem tě u Luny, Remuse a dokonce i u Cho,“ podívala se na něj s výčitkou v očích.
„Je mi to moc líto, Ginn,“ pohladil ji po vlasech. „Potřeboval jsem být sám. Měl jsem ti dát vědět, že jsem v pořádku, ale byl jsem trochu… mimo, víš?“
„Nestalo se něco?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou a posadil si ji na klín. „Vůbec nic, čím by se musela tvá krásná hlavinka trápit.“
Usmála se a položila si hlavu na jeho rameno. „A kde jsi tedy byl? Nezůstal jsi přece celou noc venku jen v tomhle tričku, že ne?“
„Já,“ zaváhal, „ani nevím, jestli ti to mám říct.“
„Provedl jsi snad něco?“ zeptala se žertem a políbila ho na špičku nosu. „A proč jsi nepřišel dřív?“
Povzdechl si. „Z toho se nevykroutím, že ne?“
Zavrtěla hlavou.
„Opravdu to chceš slyšet?“ přeptal se znovu.
„No tak, Harry. Nemůže to být tak zlé.“
„Dobře,“ pokrčil rameny. „Opil jsem se, když to musíš vědět. Příšerně. Tak příšerně, že jsem se vzbudil až odpoledne a bylo mi opravdu hodně špatně. Vím, jak to nesnášíš, takže jsem si řekl, že radši trochu počkám, než půjdu domů. A proto jsem ti večer ani nevolal. Protože bys to poznala. Ale neboj, nespal jsem venku, byl jsem v jednom hotelu. Mám pud sebezáchovy, i když mi to nikdo nevěří.“
„Harry, ty hlupáčku!“ přitiskla ho k sobě pevněji.
„Stalo se něco, že ses tak hrozně zřídil?“
„Ne, jen… občas mě zachvátí nějaký ten pocit marnosti, znáš to…“ usmál se.
„Vlastně ani ne, když jsem s tebou,“ vstala a vzala ho za ruku.
„Můžu ti udělat večeři, můj krásný princi?“
„Ne, má nádherná princezno,“ zasmál se. „Bolí mě celé tělo, takže myslím, že asi spíš zalezu do postele.“
„Tak já ještě zavolám všem, aby věděli, že jsi v pořádku a pak se k tobě přijdu přitulit, ano?“
„Dobře mazlíčku,“ políbil ji na čelo. „Přijď brzo. Dobrou.“
„Dobrou Harry,“ zavolala za ním. „Rone? Ahoj, tady Ginny. Ano, Harry už je doma. Byl to planý poplach. Zavolej mamce, že je všechno v pořádku, ano? Díky moc. No, Mia měla zase pravdu, když říkala, že nejspíš jen chce být chvilku sám. Jo, taky se měj. Pa.“
Re: :-)
(Alexis, 27. 1. 2008 22:00)