Šestý smysl - 6. část
Harry otevřel dveře a galantně nechal Hermionu vejít první. Usmála se na něj a vybrala stolek. Posadili se naproti sobě a Harry jí objednal latté a sobě sklenici červeného vína.
„Pamatuješ si, že ho mám ráda?“ usmála se ještě víc.
„Jistě,“ přisvědčil a rozhlédl se, vlastně spíš ze zvyku. Hermiona zvolila místo trochu stranou od ostatních, mezi nimi plápolala v malém skleněném kalíšku tmavě zelené barvy čajová svíčka, která voněla po broskvích a poklidnou atmosféru dokreslovala tichá jazzová hudba.
„Moc ti to sluší,“ vzpomněl si Harry konečně na své slušné vychování.
Potěšeně se začervenala. „Z tebe se snad dokonce stane gentleman. Teď, když už na tebe nemá Ron takový vliv, je to dost znát.“
Harry pokrčil rameny a pohledem poděkoval číšníkovi, který přinesl jejich pití.
„To víš, změna je život…“
Hermiona si podepřela hlavu a Harry cítil, že je opravdu ráda, že ho vidí. Obvykle se scházeli i s Ronem společně a pak tu byly samozřejmě velké akce, kam přišel kdekdo, koho z Bradavic znali. Harry si uvědomil, že je to už opravdu dlouho, co s Hermionou mluvil o samotě. A to ho znala lépe než Ginny a Ron dohromady.
Zastyděl se. „Promiň, že jsem se neozval. Nějak jsem teď pořád ve skluzu.“
„Vím,“ přisvědčila. „Ginny mi něco takového říkala. Ale taky ti to sluší, Harry.“
„Nech si ty zdvořilostní fráze,“ protestoval na oko. „Hermiono, jak se vlastně máš? Určitě se toho hodně stalo, zatímco jsme spolu nemluvili…“
„Mám se dobře,“ odpověděla neurčitě. „Dodělávám si další nástavbu. Ale spíš bych se chtěla zeptat tebe, jak se máš.“
„No, fajn,“ odtušil Harry.
Hermiona si povzdechla. „V některých věcech ses vůbec nezměnil. Vážně se tě na to musím zeptat sama, nebo mi to řekneš?“
„Ale co?“ nechápal Harry stále.
Hermiona se narovnala a upřela své čokoládové oči pevně do Harryho smaragdových.
„Ty máš milence, že ano, Harry?“
Pár vteřin mlčel a díval se na ni. Pak sklopil zrak. „Ano. Jak to víš?“
„Nevěděla jsem to,“ odpověděla. „Ale myslela jsem si to. Mluvila jsem několikrát s Ginny po telefonu. Říkala, že máš hrozně moc starostí ve škole a s prací. Myslí si, že na tebe doléhá ten stres a má o tebe strach. Říkala, že jsi s ní skoro přestal spát.“
„Takže nikdo kromě tebe nemá podezření?“
„Ne. Zatím ne. Nikomu jsem samozřejmě nic neřekla, ale vlastně jsem to čekala. Tedy, že si někoho najdeš. Dřív nebo později to muselo přijít.“
„Takže proto jsi se mnou chtěla mluvit,“ konstatoval.
Kývla a lehce sevřela jeho ruku. „Já to přece chápu, Harry. Vždycky jsem to chápala.“
„Já vím. Taky jsi jediná, kdo to ví.“
Hermiona rozhodně potřásla hlavou. „Na tom, že se ti líbí kluci vůbec nic špatného není. Horší je, že se snažíš obelhat sám sebe. Říkala jsem ti to už tenkrát, když jsi s Ginny znovu začínal.“
„Já vím,“ zopakoval znovu.
„Tak,“ usmála se. „Než ti začnu zase mluvit do života, řekni mi o něm něco. Umírám zvědavostí a chci slyšet úplně všechno!“
Zaklonil hlavu a dopil víno. „Jsi moc hodná, Herm.“
„Pro tebe jsem Hermiona,“ poučila ho.
„Jasně, Herm,“ zašklebil se.
Plácla ho po ruce. „Tak už mluv! Znám ho?“
„No vlastně ano,“ připustil neochotně.
„Je to čaroděj?“
„Ano.“
„V našem věku?“
„No, myslím, že je o pár měsíců starší než já.“
„Takže někdo z našeho ročníku…?“
„No jo.“
Zavrtěla hlavou. „Ještě nikdy jsi nebyl tak skoupý na slovo, co se týče tvých milenců… Počkej! Snad to není…“
„Malfoy,“ přiznal Harry rezignovaně.
Hermiona na něj chviličku zírala a pak se rozesmála. „Bože, Harry, ty se u toho tváříš tak moc provinile… To není možné! Vážně Malfoy? Neviděla jsem ho od školy a ani jsem o něm nic neslyšela. Úplně se po něm slehla zem. Kdes ho objevil? A jak vypadá? Je pořád stejný?“
„Brzdi, Hermiono,“ Harry vztáhnul ruce před sebe v obranném gestu. „To je moc otázek na jednou…“
„Já čekám,“ upozornila ho a zastrčila si pramen neposedných vlasů za ucho.
„Takže… potkali jsme se náhodou na jednom koncertě. Pozval mě na drink a já jsem souhlasil. Nemám tušení, proč vlastně, ale bylo to fajn. Hrozně dobře se mi s ním povídalo. No a… prostě jsem se dost opil. Vzal mě k sobě a myslím… myslím, že ani nic nezamýšlel. Ale prostě… je to trapný…“
„Nějak jste spolu skončili v posteli,“ odtušila Hermiona věcně.
„Přesně. A bylo to úžasný. On je fakt… rozkošný stvoření… Věděla jsi, že píše básně?“
„Ne, to jsem nevěděla. Prosím tě, pokračuj…“
„Takže jsem u něj zůstal do druhého dne. Myslel jsem, že už to opakovat nebudeme, ale pak jsme spolu šli na další koncert a já jsem zjistil, že když je blízko mě, nedokážu reálně přemýšlet a jediné, co mě zajímá, je to, že chci, aby byl se mnou.“
„Prostě mezi vámi zafungovala chemie,“ shrnula to Hermiona. „A už půl roku jste milenci.“
Harry přisvědčil. „On vypadá prostě úžasně. Hrozně moc se změnil, vážně. Je prostě skvostný. Má sestříhané vlasy a nosí nádherně jemné měkké barevné svetry a žije v mudlovském části Londýna a studuje jazyky. Poslouchá úplně stejnou muziku jako já a můžu s ním mluvit prostě o všem. A dokonce má smysl pro humor. Skrývá ho opravdu dobře, ale dokáže mě vždycky rozesmát, když chce. A vůbec není tak upjatý, naopak, dokáže se tak skvěle uvolnit. Je to prostě jiný člověk. Myslím, že by se ti teď líbil.“
Hermiona Harryho pozorně poslouchala. „A jaký… jaký vlastně je váš vztah?“
Harry se zarazil. „Jak to myslíš?“
„Jde jen o sex?“ upřesnila Hermiona svou otázku. „Jak to bere on? Protože…“ znovu se na Harryho něžně usmála, „mám pocit, že ses zamiloval, Harry.“
Černovlasý mladík zrudnul. „Cože? No… já jsem vlastně ještě nepřemýšlel o tom, jak to mezi námi je…“
„Podle mě je jasné, že to už dávno není jen o sexu. Rozumíte si. Když o něm mluvíš, září ti oči. Harry, nemusím ti doufám říkat, že je potřeba se nějak rozumně rozhodnout, co budeš dělat dál.“
Harry pokrčil rameny a povzdechl si. „Věděl jsem, že to řekneš.“
„Takže?“ Hermiona se na něj povzbudivě usmála.
„Nemůžu se s Ginn jen tak rozejít. Ron mě bude nenávidět. Molly s Arthurem čekají, že se vezmeme a taky… ani nevím, jestli ke mně Draco něco cítí…“
„A to je na tom to nejhorší, že?“ konstatovala Hermiona pragmaticky.
„Poslyš Harry…“ pokračovala pak a rukou trochu nervózně upravila svůj šálek, „je jasné, že Ron nejspíš opravdu bude bez sebe. Ale dostane se z toho. Jsem si jistá, že to pochopí. A co se týče Ginny, zopakuji ti to samé, co vždycky. Vím, že jí nechceš ublížit… Je to od tebe vlastně hezké, ale čím déle budeš předstírat, že je všechno v pořádku, tím horší to pak bude. Pro vás oba. A doufám, že nevěříš tomu, že se dokážeš perfektně kontrolovat po celý svůj život?“
„Ne, to ne,“ zamítnul Harry tiše Hermioninu myšlenku. „Spíš jsem myslel… prostě…“ zaváhal, „já vlastně asi nevím, co jsem si myslel…“ přiznal nakonec.
„Možná tě napadlo, že to Ginny přejde časem samo?“ navrhla Hermiona a zabodla do Harryho rentgenový pohled.
Ten zavrtěl hlavou. „Asi jsem o tom vážně radši neuvažoval. Víš, ona brala jako hotovou věc, že se k sobě vrátíme, až válka skončí… Nemohl jsem…“
„Tak teď je čas, abys to přehodnotil,“ rozhodla Hermiona rázně. „Ginny je i moje kamarádka, nicméně tebe znám dost dlouho na to, abych poznala, že to začíná být neúnosné. Ginny tě miluje až příliš a já nechci, abyste se vy dva začali nakonec nenávidět. S těmi předchozími kluky… nikdy to nebylo tak silné, že?“
„Neřekl bych, že se to dá srovnávat,“ odpověděl Harry a zaměřil pohled do jednoho z velkých oken s okrovými skly.
„Harry, nemůžeš v tomhle pokračovat. Přiznej si konečně, jaký jsi a přestaň přemýšlet o všem ostatním. Jestli zůstaneš s Ginny, nebudeš nikdy šťastný. Ani ona nebude šťastná.“
„Ale co když se mnou Draco nebude chtít být… myslím… nikdy jsme nemluvili o vážném vztahu. Nebo… co když nám to nebude klapat…“
„Tak si najdeš kluka, se kterým to klapat bude. Tohle není jen otázka Draco nebo Ginny. Tady jde o tebe. Jsem si jistá tím, co říkám. I kdyby tě tvůj miláček pustil k vodě, stejně bude lepší teď trochu riskovat, nemyslíš?“
„Nemluv o tom,“ zaprosil Harry trochu zoufale.
Hermiona se na něj ještě chvilku mračila, ale pak se rozesmála. „Harry! Ty ani nevíš, jak jsi roztomilý, když jsi zamilovaný! Ještě nikdy jsem tě takhle neviděla.“
„Nevím, jestli to zvládnu,“ zamumlal, aby skryl rozpaky.
„Pomůžu ti, jak jen budu moct.“ Hermiona stiskla jeho ruku.
Komentáře
Přehled komentářů
Hi! :)
RE: ;))
(Alexis, 7. 2. 2008 9:19)
Dnes. :) Už je tu. :)
Díky... :) ono to tak prostě je... :)
;))
(Clemenza, 7. 2. 2008 8:55)Jé. Tak dnes? Inak chválim hlášku: Nejdůležitější je tu Draco, pak dlouho dlouho dlouho dlouho dlouho dlouho dlouho nic... To máš pravdu. Trpezlivosť ruže prináša. Gr... ale ja som dosť netrpezlivý človek, ktorý sa pre všetko nové rýchlo nadchne... a aj pre niekoho dielko°;)
RE: ;)
(Alexis, 6. 2. 2008 21:48)Díky... :) Trpělivost přináší růže a někdy i povídku od Alexis. Další část Harryho dotazníku bude už zítra... :)
;)
(Clemenza, 6. 2. 2008 11:01)Jo, jo. Je moc dobrá;) Ked si si nie istá tak sa opýtam ešte niekoho iného (o kom viem, že číta tvoje poviedky) a dám ti vedieť aj ten názor.;) Mne sa páááči;))
RE: ;)
(Alexis, 3. 2. 2008 15:31)Díky :)Hermiona je totiž uvědomělá, vzdělaná a inteligentní. :)Já nevím... myslím, že není tak dobrá, abych ji dala na fan... :/ Tobě se vážně líbí?
;)
(Clemenza, 1. 2. 2008 13:30)Nová a skvelá kapitola. Harmiona je fakt trieda, že Harrynu nenadáva a nerobí kázanie kvôli tej husičke - Ginny. A už len čakať na novú. Prečo túto kapitolovku nedáš na fan? Mohla by si zozávislačiť ľudí aj tam;)))
RE: Ach...;)
(Alexis, 10. 2. 2008 13:53)