Svítání
Vysoký aristokrat s dlouhými stříbřitými vlasy stál u okna a sledoval ulici. Na rtech mu pohrával neznatelný samolibý úsměv. Černý oděv kontrastoval se světlou pletí, chladné oči nedávaly najevo žádné city.
Ucítil, jak někdo položil ruce kolem jeho pasu. Pevné dlaně přejely po vypracovaném hrudníku a horké rty se přitiskly na šíji. Mladý muž zavrněl.
„Koho vyhlížíš?“ zeptal se tichý, medový hlas.
Lítám dokola,
Trochu přistávám.
Brzdím nohama,
Svítím očima.
Asi jsem kormorán,
Anebo vůbec ne,
Ale když rukama
Tak strašně mávám.
„Hmmm,“ útlá postava se poddala laskajícím rukám a ústům.
„Jen jsem se díval.“
„Smím vědět proč?“ příchozí pokračoval letmými polibky do vlasů. Stáhnul z dlouhých těžkých pramenů sahajících téměř k pasu jednoduchou tmavou sponu a prohrábl to plavé hedvábí, které patřilo jen jemu.
„Myslel jsem, že ještě nejsi doma. Neslyšel jsem tě přijít.“
Medový hlas se lehounce zasmál.
„Můj milovaný Draco,“ zašeptal a stisknul mezi rty jeho ušní lalůček, prsty třel vzrušené bradavky.
„Byl jsi dlouho pryč,“ vzdychnul Draco.
Pevné paže si ho přitáhly do náručí. Cítil známou vůni konvalinek, vycházející z tmavých vlasů, vnímal pevné tělo, o které se opíral zády, hlavu si opřel o rameno tmavovlasého chlapce.
„Lháři,“ šeptnul mu do ucha pobavený hlas, maličko zakalený zlostí. „Podvádíš mě?“
Napůl otázka, napůl konstatování. Draco se ušklíbl. „Tak jako vždycky. Tak jako ty mě, Harry.“
„Dej si pozor,“ varovný šepot ho polechtal na kůži, Harryho ruce zajely pod svetr a dotkly se nahého těla.
„Proč bych měl?“ Draco potlačil slastný výdech, který se mu dral z hrdla.
„Jsi jen můj,“ zasyčel mu Harry do ucha a jeho paže zesílily stisk.
Kouknu doprava,
Vidím doleva.
Chodím tam vočima
A všechno vím.
Ať blouzním nebo spím,
Tobě to prozradím.
Mechový svítání,
To mám rád.
Harry prudce přirazil mladého aristokrata ke kamenné stěně a přitisknul se k němu.
„Zabiju každého, kdo se k tobě jen přiblíží,“ vydechl zatímco poséval Dracovo hrdlo žádostivými polibky.
„Já vím,“ stříbrovlasý poklad už neskrýval své vzrušení.
„Proto mě to tolik baví. Tak rád se dívám, když se zlobíš.“
Harry tvrdě přitisknul své rty k jeho. Prsty bloudily po bledém těle, napůl zbaveném oblečení, vplétaly se do dlouhých zcuchaných vlasů, boky přitisknuté k Dracově pánvi.
„Zabiju ho. Kdo je to? Řekni mi to,“ přikázal naléhavě.
„Abys mu mohl udělat to, co mému otci? Abys ho umučil bolestí? Nebo bys mu radši dopřál rychlou a bezbolestnou smrt jako Voldemortovi? A co teprve Ronald? Toho jsi nechal umřít hlady a zimou. Co by sis vybral?“
„Mám nový a lepší způsob,“ zavrněl Harry rozverně.
„Ukážu ti ho na někom, až budeš chtít. Někoho ti chytím.“
Svítání noci,
Křídla palem dál
Větrem mávaj.
Rozpouští se tma
Vyšší mocí.
Netopýři spí a hadi vstávaj.
Draco od sebe Harryho s překvapivou silou odtrhnul. Tmavovlasý mladík se na něho zahleděl kalně zelenýma očima. Draco k němu přistoupil a něžně vzal jeho tvář do dlaní.
Bylo to tak dávno… Tenkrát jeho oči připomínaly smaragdy. Teď měly barvu nejtemnějších vltavínů. Marně v nich hledal ty zlaté jiskry minulosti.
Harry se mu vytrhnul a srazil ho k podlaze. V mžiku byl nad ním, bral si bezohledně jeho ústa pro sebe, jeho nehty zanechávaly na bílém těle zarudlé stopy.
Vrhnul se na něj, oblečení letělo stranou, horká těla se přitiskla k sobě.
Draco cítil ten horký dech, zkušená ústa, tvrdý jazyk, hbité prsty, křičel a sténal Harryho jméno napůl v zapomnění.
Harry si ho vzal stejně bezohledně jako kdykoli jindy. Něha, se kterou snad kdysi spojoval jejich těla, ta péče a starostlivost v každém jeho slově a pohybu, to vše bylo v nenávratnu. Teď jen prudce přirážel, ovládaný chtíčem horkým jako pekelné hlubiny.
Konečně se jejich těla otřásla vyvrcholením. Draco dopadnul zpět na chladnou podlahu.
Vždycky, když jsem sám,
Kyslík polykám,
Vidím za stromy
A kolik je let
Mám prachy na měsíc,
Možná i trochu víc.
Na stromě hvězdám vstříc,
Počítám listí.
„Tak kdo je to?“ zeptal se Harry.
Draco se bezúspěšně pokusil zvednout. Celé tělo ho bolelo. Znal svého milence dobře, věděl, že bývá tvrdý, ale tohle…
„Změnil ses, Harry,“ řekl tiše, zatímco se konečně vytáhnul do sedu. Schoulil se do klubíčka a snažil se nevnímal rozbolavělou kůži.
Tmavovlasý chlapec si olízl rty.
„Jak to myslíš? Neodpověděl jsi mi.“
„Miloval jsem tě. Vždycky, to víš. Ale tohle, už to ani nejsi ty. Nejsi ten, kterému jsem dal své srdce.“
„Prosím tě,“ Harry se znechuceně ušklíbl. „Nebuď tak patetický. A když už o tom mluvíš, to přece díky tobě jsem se změnil, vzpomínáš?“
Draco zavřel oči. Ano, pamatoval si to moc dobře.
Harry divoce pohodil hlavou, v očích se mu zažehl pramen a bolestně sevřel Dracovu paži.
„Teď mi odpověz!“
Draco potlačil syknutí a stisknul zuby.
„Jak chceš. Ale jestli se stane něco, cokoliv, jestli…“
„Tak už mluv,“ přerušil ho Harry hrubě.
Draco sklonil hlavu. „Je to Hermiona.“
„Cože?!“ Harryho stisk ještě zesílil. „Ty spíš s… holkou?“
„Ona mě chápe,“ pronesl Draco trpce. „Na rozdíl od tebe,“ dodal sám pro sebe, ale Harry ho neposlouchal.
„Za to mi ta děvka zaplatí,“ syknul a chtěl vstát, ale Draco ho obratem stáhnul k sobě.
„Jestli jí zkřivíš jen jediný vlas,“ stříbrné oči se přivřely jako kočičí, „tak přísahám, že tě zabiju.“
„Přeháníš,“ ušklíbl se Harry.
„Ne,“ Draco se ani nezachvěl. „Mám toho dost, Harry. Miluju tě, ale tohle už snášet nebudu.“
Hlavu tak zakloním,
Že koukám do mraků,
Nebeský dostihy otvírám snům.
Chuchvalce ve větru,
Barevní brouci spí.
Válím se po stráních,
Probudím den.
Tmavovlasý chlapec překvapeně zamrkal.
„Myslel jsem, že se ti naše malá hra líbí. To tys mě ji naučil.“
„Líbila se mi,“ řekl Draco. „Ale ty už ji nehraješ. Ty jí žiješ.“
Černovlasý mladík se pokusil zvednout, ale Draco ho chytil za ramena a strhnul ho zpět.
„Teď začneme hrát novou hru,“ z očí mu svítilo světlo. „Podle mých pravidel.“
Svítání noci,
Křídla palem dál
Větrem mávaj.
Rozpouští se tma
Vyšší mocí.
Netopýři spí a hadi vstávaj.
Harry pomalu otevíral oči do slunečního světla. Ležel na bílém širokém loži v něčí hřejivé náruči.
„Draco?“ zeptal se nejistě.
Dlouhé vlasy ho polechtaly na nahé kůži.
„Co se stalo?“ zachvěl se.
Draco mu vtiskl jemný polibek do vlasů a konejšivě ho objal. Modřiny na jeho těle ještě úplně nezmizely, ale bolely už mnohem míň. Harry je naštěstí neviděl.
„To nic, má lásko. Jen nějaká noční můra. Klidně spi dál,“ zašeptal.
Harry se spokojeně zachumlal zpátky do peřin.
„Dobrou, Draco.“
„Dobrou, Harry. Miluju tě. Jen spi dál.“
Svítání noci,
Křídla palem dál
Větrem mávaj.
Rozpouští se tma
Vyšší mocí.
Netopýři spí a hadi vstávaj.
( Lucie – svítání )
Komentáře
Přehled komentářů
... nepopsatelné...
Tipovala bych že závěr byl důsledkem paměťového kouzla.
Ukládám k oblíbeným.
No páni...
(Lostt, 15. 9. 2009 15:48)Neviem, cim ma to tak zaujalo, ale dost sa mi to pacilo. Najma koniec. Je to ozaj netypicke, ale o to lepsie. Moc dobre;)
RE: ...
(Alexis, 18. 11. 2008 22:01)Díky moc. :) Je to poněkud kontroverzní dílko, tak jsem ráda, když se líbí. ;)
...
(darken, 17. 11. 2008 7:36)Tohle je moc krásná, taková zvláštní povídka. I ta písnička, ten text, mi k tomu sedí. Dohromady to dává hodně výjimečnou kombinaci. :-)
To je...
(Lyn, 5. 5. 2017 7:05)