Určitě
Draco ležel na posteli, mezi prsty svíral bílé hedvábí svého polštáře, na kterém se válely měkké rudé lístky růží. Harry vždycky zbožňoval rudé růže. Draco potlačil vzlyknutí.
Ale ne! Nebude o něm pochybovat. On přijde. Tentokrát určitě. Tentokrát ho už nenechá zbytečně čekat. Určitě se objeví každou chvíli.
Měkké světlo svíček hebce kreslilo stíny po smetanových závěsech. Draco všechno tady změnil. Věděl, že Harry nemá rád tmavé barvy. Temné těžké látky musely pryč. Svícny z černého kovu vystřídaly měkčí, hnědé. Bílý vosk kapal do misek okolo. Dracův pohled se stočil zpět k hodinám. Pět minut po desáté. Proč jen má Harry zase takové zpoždění? Co ho jen zdrželo? Snad se mu něco nestalo! Ale ne! Na co to zase myslí? Draco si v duchu vynadal do hlupáků a zavrtal tvář hlouběji do polštáře. Jestli se Harry zdržel, určitě má pro to nějaký důvod. Nenechal by ho tu tak bezdůvodně se trápit. Ale určitě mu nic není. Je to přece Harry. Jeho Harry. Ale mohl se alespoň ozvat. Přece jen, už je to víc než dvě hodiny, co na něj Draco čeká.
Každá minuta byla horší a horší. Jako živé peklo. Draco svíral bílé hedvábí svými štíhlými bledými prsty pevněji a úporněji. Bylo stále těžší potlačit slzy. Proč tu Harry ještě není? Proč ho tu pořád tak nechává? Ručička na hodinách váhavě ukazovala tři čtvrtě na jedenáct a Draco na ni zíral zarudlýma oteklýma očima. „Harry,“ zašeptal. „No tak, kde jsi?“ Ani se nepokusil stírat průsvitné slzy, které máčely to bílé hedvábí pod ním. „Když si nepospíšíš, všechny ty růže uvadnou a já budu muset zítra nechat přivést další. A svíce už taky dohořívají. A led ve tvojí sklenici už roztál.“
Pět minut po jedenácté Draco jen tisknul pevně víčka k sobě, aby nemusel tu vtíravou ručičku hodin sledovat. Každý tichý úder malé vteřinovky ho ale přesto uhodil někam dovnitř a jeho to bolelo. Stulil se do malého klubíčka a vyděšeně polykal slzy.
„Harry! Harry! Proč tu nejsi? Proč jsi nepřišel?“ Draco nekřičí, jen s námahou šeptá otázky hebkým přikrývkám pod sebou. Špatně se mu mluví skrz slzy a vyschlé hrdlo. Sotva se mu daří popadnout dech. „Už se ti nelíbím?“ Draco sevře dlaní své rozdrásané zápěstí. Za každý ztracený večer jedem zářez. Některé jizvy jsou tak staré, že už skoro ani nejsou vidět. Ta nejčerstvější je ještě celá rudá. Je ze včerejška. „Je to tím?“ Draco se kouše do rtu, jak se snaží o klid. Nejde to. Nikdy to nejde. Je to tak ponižující. Za pár minut bude dvanáct a Harry zase nepřichází. Ale třeba to ještě stihne! Třeba přijde až dozvoní zvony, rozrazí dveře, usměje se stejně jako na fotce, která leží na Dracově nočním stolku, hned vedle vázy se spoustou dalších červených růží. Jsou pro Harryho. Stejně jako přibývající dopisy s krátkými vyznáními něhy a lásky. „Potřebuju tě.“
„Miluju tě.“
Je k ránu a Draco už vyplakal všechny své slzy. Prázdnýma očima se dívá na usmívající se obličej na černobílé fotce z novin, kterou uložil do nejvzácnějšího rámečku, co sehnal. Stín závěsů, třepotající se teď po zemi, se už doplazil k několika velkým čokoládovým bonboniérám. Každá z nich je zabalena v ozdobném papíře, převázaná velkou mašlí. Bublinky ze sklenic na nočním stolku dávno vyprchaly a utekly si za štěstím kdoví kam. Dracovi se zavírají oči, ale usnout nemůže. Co kdyby Harry přece jenom ještě přišel?
„Draco? Miláčku. Jak to, že ještě nespíš?“
Narcissa se posadí na okraj postele svého syna a něžně pohladí jeho pohublou tvář. „Už je moc pozdě.“
„Zítra přijde,“ zamumlá Draco s jistotou.
„Nechám přivést nové květiny a všechno. Přijde, uvidíš. Nikdy by mě tu nenechal.“
Narcissa zamrkáním potlačí vlastní slzy. „Určitě by přišel, kdyby mohl, Draco.“
„On přijde. Já to vím,“ odpoví její syn už napůl ze sna.
Narcissa se skloní, aby ho políbila na bledé čelo. Jako obvykle celý hoří. Ještě, že už usnul.
Pomalu vstane a jedním mávnutím ruky zhasne všechny zbylé svíce. Pokojem se konečně roztáhne tma. Narcissa v duchu zadoufá, že bude Draco spát alespoň do odpoledního čaje. Pak samozřejmě obvolá znovu všechny ty obchody se sladkostmi a květinami a voňavými svíčkami. Skřítkové všechny pozůstatky dnešní noci odklidí a Draco bude celý zbytek dne chystat romantickou noc pro svého Harryho. V sedm hodin bude hotov a od osmi zase vypukne peklo a zhroutí se další svět. Draco napíše další zamilovanou báseň. Znova usne až k ránu. Znova bude odmítat jídlo.
Narcissa se obrátila k odchodu. Dobře ví, že kdyby existovalo cokoliv, co by mohlo Harryho Pottera vrátit mezi živé, udělala by to.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásné ale smutné.
RE:
(Alexis, 3. 7. 2008 18:07)"Jen" silně smutná... ? Psala jsem to v dost velké depce... takže to asi splnilo účel... ale stejně mám z toho takový divný pocit... :)
~*~
(darken, 3. 7. 2008 7:04)
Když jsem tuhle povídku četla poprvé, skoro mě rozplakala... Teď jsem jen silně smutná.
Parada
(Karin, 16. 10. 2019 13:03)